V této lekci se pokusíme porozumět tomu, jak minulost využíváme a tvoříme tak dějiny.
Úvod:
Husitské války skončily porážkou radikálních husitů spojeneckým vojskem katolíků a umírněných husitů v bitvě u Lipan r. 1434. Zní to jako porážka, ale dalo by se to chápat i jako vítězství. Radikálové byli poraženi, umírnění husité, k nimž se hlásila většina obyvatel království, prosadili částečně církevní reformu, a katolíci, kteří byli po válce v menšině, mohli zůstat u své víry. Tomuto „dvojímu lidu“ se ve druhé polovině 15. století snažil vládnout český král Jiří z Poděbrad. Na husitství se nezapomnělo, naopak se časem ukázalo, že se jeho příběh několikrát doslova znovu „vynořil z dějin“. Pokaždé ale v trochu jiné podobě. Je na tom dobře vidět, jak s minulostí zacházíme.
Zdroje a úkoly:
Tento úkol měla pouze VII. B: Přečti si pracovní text, pojmenuj každý odstavec přiléhavým titulkem, který bude vystihovat hlavní myšlenku. Vytvoř z odstavců časovou osu a pokus se načrtnout graf1 popularity husitství v pozdějších staletích.
Toto byl úkol pro obě třídy: Popiš co nejlépe detaily plakátu a nášivky na první straně pracovního listu. Polož otázky a zapiš své domněnky. Poté si přečti pracovní text z druhé strany a označ informace, které ti pomáhají porozumět tomu, proč a jak se husitství využívalo v době první a druhé světové války.
Poznámky:
- Stačí zjednodušeně – schematicky:
↩︎