
Dobře porozumět minulosti znamená mimo jiné uvědomovat si, že tutéž historickou událost mohli různí lidé prožívat a hodnotit různě. Umět tyto různé pohledy (perspektivy) odhalit a popsat, je dovednost, na kterou se v této lekci zaměříme.
Úvod:
V září 1938 se v německém Mnichově sešli nejvyšší představitelé Německa, Itálie, Francie a Velké Británie, aby dohodli způsob, jakým Československo předá své pohraniční oblasti Německu. Vyvrcholila tak mnoho let trvající nespokojenost českých Němců, kteří v pohraničí Československa (tzv. Sudetech) tvořili většinu obyvatel. Tito čeští Němci vyčítali československé vládě, že jim nepomohla v době Světové hospodářské krize a že potlačuje jejich práva, zejména právo na sebeurčení1. Většina těchto nespokojených českých Němců volila Sudetoněmeckou stranu Konráda Henleina, která ve 30. letech stupňovala své požadavky na autonomii2 Sudet, byla čím dál radikálnější a nakonec v roce 1938 zásadně přispěla k rozbití Československé republiky. Sudetoněmecká strana nebyla nezávislá. Pro své své plány ji využívali nacisté Adolfa Hitlera ze sousedního Německa. Jedním z těchto plánů bylo spojení všech Němců žijících ve střední Evropě do velké německé říše. Německo již na jaře 1938 obsadilo Rakousko. Československo, tedy prozatím jeho německojazyčné pohraničí, bylo další na řadě. Československá vláda a prezident Edvard Beneš se snažili rozbití Československé republiky zabránit, mimo jiné i vlastními návrhy na odevzdání části území Německu a výměnu obyvatel. Navzdory názorům armádního velení a značné části veřejného mínění, které se přikláněli k obraně pohraniční, se vláda a prezident Beneš rozhodli Mnichovské podmínky přijmout. K Německu se se svými územními požadavky nakonec ještě připojilo Maďarsko a Polsko. V říjnu 1938 tak československé pohraničí začaly obsazovat německé vojenské jednotky. Československo ztratilo třetinu svého území, 40 % průmyslu a bezmála 5 milionů obyvatel.
Zdroje a úkoly:
Prohlédni si a pročti zdroje a vytvoř co nejpřesnější seznam všech různých dobových názorů a postojů na Mnichovskou dohodu.
Promysli, který z úhlů pohledu na tuto historickou událost je ti blízký a který vzdálený dnes, v roce 2024. Zdůvodni svůj postoj.
Poznámky:
- Právo na sebeurčení národů Rakouska-Uherska byl jeden z principů, které na konci první světové války prosazoval americký prezident Woodrow Wilson. Vycházel z představy, že každý národ zanikajícího Rakouska-Uherska má právo rozhodnout se sám, zda si vytvoří svůj stát nebo se připojí k některému z existujících států. Tato myšlenka však byla v mnohonárodnostní střední Evropě jen velmi těžko realizovatelná, mimo jiné byla těžko slučitelná s dalšími požadavky vítězných velmocí a ve svém důsledku vedla k pocitům nespravedlnosti, neboť zatímco jedni tohoto práva využili (například Češi a Slováci), jiným to umožněno nebylo (například Němcům a Maďarům). ↩︎
- Autonomie je částečná samostatnost. Jde o stav, kdy je určité území na jedné straně součástí většího celku (státu), zároveň si však částečně vládne samo – například má svůj vlastní parlament, úřední jazyk, své školství a podobně. Příkladem je například Skotsko v rámci Velké Británie nebo Korsika v rámci Francie. ↩︎