Jedním z nejobávanějších žalobců (prokurátorů) byl v 50. letech Josef Urválek.

V historických pramenech budeme pátrat po tom, k čemu komunisté využívali tzv. politické procesy.

Úvod:

V minulé lekci jsme si ukázali, kdo všechno mohl být po únoru 1948 v ohrožení. S některými lidmi komunistická strana zinscenovala tzv. politické procesy. Ačkoli to tak mělo vypadat, nešlo o běžné soudní procesy, při nichž se hledá spravedlnost, rozhoduje se o vině či nevině obžalovaného, kterého s veškerým nasazením hájí obhájce. Politické procesy probíhaly pod taktovkou KSČ, obžaloba, obhajoba i soudce měli za úkol „spolupracovat“ při hledání tzv. třídních nepřátel. Rozsudky byly často dopředu objednány komunistickou stranou, padaly vysoké tresty, včetně trestů smrti. Mezi lety 1949 a 1960 (nejčastěji do roku 1955), bylo popraveno 262 lidí. Dalších zhruba 4500 zemřelo ve vězeních a pracovních táborech… Někteří z nich byli skutečnými nepřáteli režimu – odbojáři, ať už bojovali se zbraní v ruce (skupina bratří Mašínů, skupina Světlana), nebo „jen“ tiskli protikomunistické letáky, shromažďovali informace pro zahraničí nebo pomáhali lidem uprchnout na západ. Tisíce odsouzených však nepřáteli režimu ze své vůle nebyly, komunistický režim z nich nepřátele udělal – proto se také někdy hovoří o vykonstruovaných procesech. Jedním z nejznámějších byl proces s národněsocialistickou političkou, bývalou poslankyní a bojovnicí proti nacismu a komunismu Miladou Horákovou. V létě 1950 byla spolu s několika dalšími obžalována ze spiknutí proti státu, souzena a popravena. Na tomto procesu, kterému se někdy říká „monstrproces“ je dobře vidět, k čemu komunistické straně politické procesy sloužily.

Zdroje a úkoly:

Prozkoumej historické prameny a interpretuj je – jak jim rozumíš? O čem svědčí? Co bylo podle nich cílem KSČ? K čemu jí politické procesy sloužily?