
V této lekci se zaměříme na různé úhly pohledu, na hledání argumentů a na diskuzi o možných řešeních jednoho sporu o historické památky.
Úvod:
Starověké civilizace po sobě zanechaly mnoho pozůstatků. Jsou to například zbytky různých staveb, jako jsou chrámy, paláce nebo hrobky, sochy, reliéfy, písemné záznamy vyryté do kamene (například Chammurapiho zákoník) a podobně. V posledních zhruba dvou stech letech jim říkáme historické památky, a většinou se je snažíme chránit. Nebylo tomu tak ale vždycky. Pozůstatky minulosti lidé často považovali za pouhé ruiny, využívali je, přestavovali, nechávali je chátrat, občas je i poničili ve válkách. V 19. a na začátku 20. století se většina oblastí, kde existovaly starověké civilizace, nacházela v rukou bohatých a mocných evropských států, které si tam zřídily své kolonie. Kolonizátoři nevyužívali jen přírodní bohatství a pracovní sílu zdejších lidí, ale také odkrývali pozůstatky starověkých měst, pohřebišť a paláců. Byli to první archeologové – tehdy spíše sběratelé. Mnoho památek si potom odvezli do Evropy. Jedny z nejbohatších sbírek starověkého umění tak dodnes najdete v muzeích Londýna, Paříže nebo Berlína. Později se většina těchto zemí od nadvlády kolonizátorů osvobodila, a dnes často žádají, aby starověké památky odvezené z jejich území byly vráceny. Prozkoumáme jeden takový konkrétní příklad. Jednou z velmi známých starověkých památek je chrám Parthenón. Chrám stojí v řeckých Athénách. Značná část jeho výzdoby je však v Londýně, v Britském muzeu. Jak se tam dostala a měla by se vrátit do Athén?
Zdroje a úkoly:
Přečti si příběh chrámu Parthenón a označ v něm argumenty (důvody) pro vrácení jeho výzdoby do Athén a naopak (jinou barvou) pro setrvání v Londýně. Diskutuj ve dvojici, ve čtveřici, v osmici o tom, které argumenty jsou silnější, kterých je více apod.