
V této lekci prozkoumáme další možný úhel pohledu na Mnichovskou dohodu. Vyzkoušíme si trochu mikrohistorie.
Úvod:
Před Mnichovem i po něm prchaly z československého pohraničí do vnitrozemí desítky tisíc lidí. Šlo o Čechy, německé antifašisty1, Židy nebo Sinty2. Někteří z nich odcházeli sami, někteří z nich byli doslova vyháněni. K jedné takové situaci došlo v listopadu 1938 na Plzeňsku, mezi obcemi Nečtiny a Manětín, které byly rozděleny novou hranicí vzniklou v důsledku Mnichovské dohody. Manětín zůstal v Československu, zatímco Nečtiny byly připojeny k Německu, v němž už šest let vládli nacisté. Dochovala se o tom úřední zpráva, se kterou budeme dnes pracovat.
Zdroje a úkoly:
Prostuduj dochovanou zprávu. Převyprávěj příběh z pohledu jedné z postav, jako by si večer psala deník.
O dalších osudech Waltera Kohna, Františky Friedové, manželů Zentnerových a Emy Bergmannové nic nevíme. Můžeme ale využít vzpomínky lidí, kteří zažili podobnou situaci a přežili. Jednou z nich byla paní Eva Roubíčková. Poslechni si její vzpomínky a využij je pro zdokonalení deníkového zápisu z minulého úkolu.
Proč čeští pohraničníci uprchlíky a vyhnance nepouštěli do vnitrozemí? Jednu z možných odpovědí může poskytnout popis konference o uprchlících, která se konala v létě 1938 (tedy ještě před Mnichovem) ve francouzském městě Evian.
Poznámky:
- Antifašisté je souhrnné označení pro lidi, kteří byli z různých důvodů odpůrci fašistů nebo nacistů. Mohli to být třeba již v minulé lekci zmínění němečtí sociální demokraté nebo komunisté. Těmto lidem hrozilo po Mnichovu bezprostřední nebezpečí. Nacisté jich mnoho zatkli a odvezli do koncetračních táborů. ↩︎
- Někteří Romové z německojazyčných oblastí si říkají Sinti nebo Sintové. ↩︎